james stewart: *Lehne si a podepře se lokty, zakloní hlavu a kouká na nebe, které se občas objeví mezi korunami stromů. /Tady je krásně/ pomyslí si s úsměvem. Pak zakloní hlavu ještě víc a podívá se směrem, kde tušil přítomnost Tornáda. Ten k němu přikluše a ze strany do něj drcne. James se rozesměje a pohladí koně po nose.*