james stewart: *Pokrčí rameny nad strohou odpovědí. Čekal, že bude aspoň trošku vděčná. Takhle se na to příště vykašle, když neumí ani pořádně poděkovat. Ta holka mu přijde trochu moc namyšlená. Vrátí se zpátky ke svému místu u potoka, kde si teď sedne do trávy, nohy natáhne před sebe a zkříží je v kotnících.*